Obec Těchonice leží na hranici západních a jižních Čech, má 40 domů a 40 stálých obyvatel. Dějí se tam velmi zajímavé věci a tak jsme se tam jeden květnový víkend zašli podívat osobně.

O Těchonicích jsme se poprvé dověděli z článku Probouzení zapadákova v Sedmé generaci. Krátce poté jsme začali prodávat medoviny a medolády pana Radvana, bez toho, abychom věděli, že je odtamtuď.

Když jsme tu synchronicitu odhalili, začali jsme být zvědaví. A zjistili jsme, že Těchonice nejsou jen med, ale také ovce a snaha jejich pomocí zachránit staré obecní pastviny, které zarůstají trním. O jejich obnovu usiluje občanské sdružení Vaváky, které u mě mimo jiné vyhrává cenu za nejzábavnější webovou prezentaci neziskové organizace v ČR. Určitě se tam podívejte, dozvíte se o nich všechno důležité a navíc tam potkáte ovce, které ujíždějí na trávě a na všechno házej bobek.

Ty pastviny (dráhy, draha, drážky...) jsme pomáhali minulý víkend osvobozovat - čistili jsme s našimi aikido studenty starou cestu od pařezů. A při tom nám Jirka Koreš povídal o každoročním ochotnickém divadle, které připravuje sdružení Zmrzlík, o krásně zrekonstruovaných domech v obci, o dobrém faráři a pravidelných poutích a mnohých jiných věcech, které se tam dějí.

A pak jsme ještě s Honzou Radvanem vybrali pro Bio Zahradu levandulovou kosmetiku, kterou vozí z Francie a jeli domů. S pocitem, že hrstka nadšenců dokáže svojí pravidelnou prací změnit kus krajiny, vytvářet krásné věci pro množství lidí kolem sebe a také se tím živit.

Ono to sice v praxi není tak idylické, jak to tady líčím - je v tom hodně potu a možná i slz. Ale vidět, ovonět, ochutnat a ohmatat, že něco takového je možné, je pro mě nesmírně inspirující a posilující. Tak to i tímto blogem předávám dál.

PS: Obecní občasník "Těchonická sojka" si můžete prohlédnout u nás v kavárně.

(Fotky z archivu Jiřího Koreše.)