Do Soluně jsme se chystali na pár dní po Velikonocích jen tak, na návštěvu. Ale naše tamnější kamarádka cvičí aikido, tak jsme si přibalili věci na trénink. No a pak vysvitlo, že právě ten víkend je v nedalekých horách jakási "výměna bio semínek", setkání farmářů a veřejnosti a aikido klub pomáhá s organizací. No jo, takže i služební cesta.

Festival se měl odehrávat v oblasti kolem města Drama a kopce tam byly opravdu dramatické, stejně jako dubnové počasí. Po dost dlouhé jízdě klikatými a úzkými cestami stylem "už bychom tam měli být" začaly horskou silnici lemovat desítky nadivoko zaparkovaných aut. A byli jsme tam.

První překvapení pro mě byl počet lidí. Čekal jsme komorní akci pro pár nadšenců, avšak na stráni bylo odhadem 500-1000 lidí. Plynule jsme se zamíchali do davu a začali zjišťovat, o co vlastně jde. Na jedné straně kopce desítky stánků a pultů s připravenými semínkami a sazenicemi, na protější přístřešek s informacemi o ochraně krajiny, permakultuře a pravděpodobně další zajímavé věci - bohužel v řečtině. Nahoře malé pódium a hledište z cca. 150 zahradních židlí, kde právě přednášela drobná jeptiška celá v černém - také řecky. A uprostřed několik stánků, kde se připravovalo jídlo, řecké, ale srozumitelné všem bytostem s pavlovovým reflexem.

Nebudu to zdržovat. Hlavní bod programu byla výměna semen a sazenic. Nejdříve si je mezi sebou vyměnili farmáři a ti pak všechno co jim zbylo rozdali amatérským pěstitelům. Cílem sdružení Peliti, které pořádalo letos už desáty ročník akce, je totiž uchovávat a šířit původní lokální (řecké, středomorské) odrůdy nejrůznějších rostlin. Pod heslem "Z ruky do ruky, z generace na generaci. Abychom zítra neztratili, co máme dnes." budují banku semen, pořádají festivaly a vytvářejí komunitu zemědělců i lidí z měst. Něco ve stylu "vemte si tyto semínka, jsou to malá rajčata, můžete je mít v květináči na balkónu."

Po výměně semínek následoval oběd. Potraviny přinesli farmáři, uvařili je dobrovolníci a výsledné sedlácké jídlo s chutí snědli všichni, většinou posedávajíc na trávníku. K tomu začala na pódiu hrát kapela řecké lidové, a pak se už jen diskutovalo a tančilo (takové ty řecké kolem ramen).

Dalším překvapením pro mě byl věkový průměr a složení lidí. Na kopci pobíhalo spoustu malých dětí, byli tam i opravdu hodně staří lidé. Ale většina účastníků měla tak mezi 40 a 50 lety, nebyl to tedy žádný pop festival pro mladé nadšené alternativce.
Míchalo se to tam opravdu hezky: statní farmáři (a farmářky) s udělanýma rukama, pravoslavný pop a houf jeptišek, rodiny s dětmi a sporadické partičky mladých (převážně dobrovolníci nebo cizinci jako my). Lidé přijeli opravdu z celého Řecka a zastoupení mělo i hodně evropských krajin (viz mapa na jedné z fotek níže).

No a překvapení nejpříjemnější: i přes velké množství různých lidí všechno probíhalo v naprosté pohodě, hladce a lidsky. Akce byla organizována hodně jednoduše a zdálo se, že si ji všichni užívají tak jak je. Když většinu účastníků odpoledne rozehnal prudký děšť, složili jsme v průbehu hodiny veškeré vybavení a vyčistili louku od (téměř žádných) odpadků. Večer byl už jen závěr pro organizátory a farmáře, kde se proběhlá akce hodnotila.

Až tam jsem si uvědomil, že to bylo opravdu setkání lidí, kteří pečují o krajinu. Na akci nebyla žádná politická propaganda, žádná komerční reklama. I když, kontext své práce si organizátoři uvědomují pravděpodobně moc dobře. Při závěrečném hodnocení jedna starší dáma řekla "Moc se mi líbilo, že se festival vůbec netvářil politicky. Nicméně, jistým způsobem politický je, protože my všichni volíme politický a ekonomický systém tři krát denně. Tím, co jíme."

Nejsem si jistý, jestli chci z každého svého oběda dělat politické prohlášení, je však dobré vědět i o této stránce stravování. V každém případě srdečnost a praktičnost tohoto řeckého festivalu byla pro mě velkou inspirací.